První týdny
Tak to jsem já, Clea z Baldoufa, pro svou smečku Cleunka, ale spíš Lea, Leona, Leonka, Leontýna - to když zlobím, a Leonesa - zvíře z lesa, to když zlobím hoodně moc.
Ale já moc nezlobím, jen občas, ale to jsem pak divočina sama. Hlodám a trhám a koušu a žužlám. Nejlepší je ruka mojí paničky, koberec v kuchyni, potom naše dvě kočky a pak věci, co moji lidé nechávají porůznu na stole (kam nesmím), na židli (kam taky nesmím) a na sektorce (kam nesmím vůbec!) No jo, ale říkejte to mně! Já když vidím na stole takový kousek rohlíku, tak vám teda řeknu, něco se ve mně mocně vzedme a kdepak nějaký Pro Plan pro nás robustní štěňata! Rohlík je to pravé pochutnáníčko. Mno, pokud se mi ho nesnaží vypáčit z tlamy, je všecko oukej. Snědla bych takových dobrůtek klidně sto, ale moji lidé to vůbec ale vůbec nechtějí pochopit!
Ale o tom všem až dýl, jo? Teď vám řeknu, kde jsem se narodila a jaký to tam bylo.
Narodilo se nás devět, no řeknu vám, byli jsme to teda banda! Naše máma s námi měla svatou trpělivost! Když jsme se od ní najedli, hurá na lumpárny! Ze začátku jsme se teda jen tak divně plahočili, byli jsme rádi, že nás někam naše malý nožinky donesou! No, ono si teda někam choďte, když jste slepí jako štěně, že jo. Ale po pár dnech jsme přece jen něco začali vidět, a když vidíte, tak i řádíte. Nějaké fotky z naší muchlovačky vás teda ukážu, abyste měli nějakou představu, jak to u nás muselo vypadat :-)
Tak to vidíte, kousando: